Vyhledat
  • panzeruvzapisnik

TENHLE TRAIL AUTEM NEDÁŠ - Švédsko 2019

Aktualizace: 19. čvn 2019

Už se u nás stalo pravidlem, že poslední květnový víkend je určen pro víkendovou geocachingovou výpravu do zahraničí. Jinak tomu nebylo ani tento rok. Po loňské cestě do Alsaska, jsme se rozhodli pro návrat do Skandinávie. Volba padla na Švédsko. Přilákala nás totiž touha odlovit jeden hodně známý obrazec na mapě. Jde o Ragnhild-trail na mapě připomínající postavu svaté Ranghildy z Talje. A tak jsme tedy vyrazili......



Ragnhild-trail, Švédsko

Plánování cesty začalo už v období letních prázdnin. Původní plán byl: letadlem poletíme na stokholmské letiště Arlanda a pak vlakem až do městečka Mölnbo. S leteckým dopravcem problém nebyl. Stockholm - Arlanda operuje z Prahy ČSA a Norwegian za velmi rozumné ceny a nakonec padla volba na našeho tradičního dopravce Norwegian. O něco horší to bylo s jízdenkou na městskou hromadnou dopravu. Vše potřebné ohledně ní najdete na stránkách sl.se. Co mohu jen doporučit je aplikace pro nákup jízdenek do mobilu, která se nám velmi osvědčila. Obyčejný lístek stojí 45 SEK a jeho platnost v celé oblasti příměstské dopravy je 75 minut. Pokud ale cestujete vlakem přímo z letiště Arlanda, je nutné koupit si speciální jízdenku za 152 SEK. Proto jsme se rozhodli pro cestu z nedalekého města Marsta, odkud jezdí také vlak ve směru Stockholm. Cestou navíc sebereme pár krabiček.


Vyrážíme

Jako vždy jsme si dali sraz na Nádraží Veleslavín. V devět hodin jsme tu byli všichni. k mojí maličkosti s Romanem (Romisek18) se tentokrát přidal Tomáš (Mr. Seaman) a nováček Ivoš (Ives77). Na letišti tentokráte procházíme kontrolou bez ztráty kytičky. Což v některých členech výpravy vzbudilo bezstarostnost, která se jim měla později lehce vymstít. Ale zatím šlape všechno jako na drátkách a po druhé odpolední přistáváme ve Švédsku. U pásů na výdej zavazadel jsou parádní fontánky na pitnou vodu, kde plníme lahve. Rozdělujeme si stany a jídlo z hlavního zavazadla a pomalu vyrážíme na keše v okolí letiště. První,

Virgo - the Cache, máme skoro hned. Další následují v pohodovém tempu a přidáváme ještě pár neplánovaných kousků. Jenže čas letí a ještě jsme se nehnuli z areálu letiště. V plánu je dojít na 7 km vzdálené nádraží v Marstě. Vyrážíme tedy rychlým krokem směrem k našemu dalšímu cíli. Cestou míjíme odstavený Boeing 747 ze kterého je udělaný krásný hotel.


Hotel z Boeingu 747


Vyspat se zde můžete i v pokojích které vznikly v motorových gondolách. Snad jen cena okolo 8 tisíc korun za noc to trochu kazí. Samozřejmě je zde i krabička Arlanda Jumbo Hostel a autobusová zastávka. Koukám do aplikace a když nám ukáže, že za pár minut jede autobus do Marsty, kde hned navazuje vlak do naší cílové destinace, kupuji 4 lístky a za chvilku už sedíme v autobuse. Autobus jede přímo až na nádraží, kde už stojí náš vlak. Jede do Södertälje, kde musíme přestoupit a jet ještě 4 stanice do Molnbo. Cestou si k nám podle Ivoše přisedl známý skandinávský režizér, jehož jméno ovšem neznal. Dobrá rada na tomto místě je. Pokud cestujete ve Švédsku vlakem mějte platnou jízdenku. Nám vypršela během cesty a na poslední kus jsme si koupili jízdenku jen já a Tomáš. Roman s Ivošem řekli, že na pět stanic to nemá cenu a když jsme vlezli na přestupu do vlaku nikde nebyl revizor vidět. To se chlapci radovali a posmívali se nám až do chvíle kdy na předposlední stanici vylezli dva revizoři hned za našimi zády z kabiny strojvedoucího. Chlapcům zmrzl úsměv a už se viděli jak platí každý 1000 SEK pokutu. Naštěstí aplikace umožňuje okamžitý nákup jízdenky a moje prsty byly rychlejší než strojek revizora. Takže všechno dobře dopadlo, ale to už jsme se sunuli ke dveřím, protože příští stanice byla Molnbo.


Staré nádraží v Molnbo


Původní plán byl posbírat ještě večer co nejvíce krabiček ze spodního šatu. Během času příprav jsme kontaktovali pár lovců, kteří na trailu byli a vyptali se na všechno možné. Hlavně jakým stylem lovit a kde spát a tak jsme si mysleli, že jsme docela připraveni. Prvních pět keší jsme dali úplně v pohodě, protože jsou na hlavní cestě. Pak jsme trošičku odbočili pro keš na místní pláži. Bylo tu ideální místo pro stanování, ale řekli jsme si, že je ještě brzy a odlovíme podle plánu celou spodní část postavy. U sedmé keše ovšem začalo pršet a předpověď ještě v Praze předvídající suchý víkend se začala měnit. Pršet mělo celou noc. Navíc jsme zjistili, že nejsme na obyčejném trailu, kde jdete po pěšinkách nebo cestách a cestou jen "těžíte" krabičky. Za své vzalo i tvrzení lidí, že krabičky jsou u cest. Šipka totiž ukazovala přímo do lesa. Déšť neustával a tak jsme se rozhodli změnit plán a dneska se ubytovat oproti plánu dříve. A jelikož jsme nikde okolo cesty nenašli místo, které by nám vyhovovalo, rozhodli jsme se vrátit k pláži u jezera. Tady ukázal svůj přínos nový člen naší výpravy. Zatím co mi ostatní jsme neomylně zamířili na hladce posekanou travičku, že postavíme stany, Ivoš se šel podívat po okolí. Ještě než jsme vybalili stany, hlásil že našel parádní místo na spaní. Objevil kabinky pro převlékání kde jsme se mohli v klidu a suchu vyspat. A to byla paráda. Podle předpovědi mělo ráno přestat pršet.



Ráno jsme se probudili do sychravého dne. Déšť sice ještě úplně neustal, ale to bylo jen otázkou minut. Rychle jsme se nasnídali a za chvilku už jsme byli na cestě za šipkou do lesa. Jenže v lese nebyla žádná cesta. Jen mech a borůvčí, které nám sahalo po kolena. první keš jsme našli až po pár minutách hledání, úplně jinde než kam ukazovaly naše GPS. Začínalo nám být jasné, že tenhle trail není pro žádné bábovky. Šipka nás vedla dál a dál do hlubšího lesa. Co na tom, že nám v cestě stály skály, mlází, bažiny, paseky plné pokácených stromů a vůbec všechno co si dokážete v lese představit. Během pár minut jsme po kolena kompletně mokří. Jenže tady není cesta zpátky. Musíme prostě dopředu.



S každou další nalezenou keší cítím ale větší a větší pocit hrdosti a svobody. Tohle není prostě jen tak pohozených několik desítek keší podél silnice. Tady musíte přemýšlet, kudy jdete, kudy půjdete a kudy jste šli. Začíná mě to hodně bavit. Všude okolo je les a ticho. Pomalu , ale jistě postupujeme kupředu. Sice občas sprchne, ale to nám nevadí. U keše RT B7 Var är älgen, která láká na sledování losů, je opravdu v dálce zahlédneme. Paráda. Musíme změnit trochu plán. Nejen kvůli počasí, ale Roman s Tomášem by si rádi odpočinuli. Dneska už sice pršet nebude, ale zítra má pršet celý den. A tak odlovujeme ještě pár keší a po cestě míříme na druhou stranu trailu, kde mapa slibuje místo k táboření. Doufáme v nějaký pěkný přístřešek s ohništěm. Těšit se můžeme snad oprávněně, protože jinak si těžko vysvětlit název dvou keší Camp love a Camp Joel. Bohužel (možná bohu dík) ovšem mají obě tato místa do kempů daleko. Pár kamenů s uhlíky a polorozpadlou lavičkou nesplnilo naše očekávání . Lovíme tedy nejbližší keše a míříme na sever. Tam, v samém srdci trailu u letterboxů totiž přístřešek být má. Cestou se pro jistotu ptáme domorodce na kole. Prý tím směrem jede a bude nám nechávat značky v podobě brzdných čar. A jak slíbil, také udělal. Procházíme nádhernou přírodou a lovíme ještě pár krabic, které jsou v téhle části do 100 metrů od cesty. Příroda je tu nádherná. Všude je ticho a klid. Tam kde cesta sbíhá k jezerům je podle ohlodaných a popadaných stromů jasné kdo je tu pánem. Nakonec jsme doputovali až.....


Jako v pohádce

......do pohádky. Přístřešek jsme našli. Krásná dřevěná stavba s podlážkou slibovala klidný spánek. Navíc krásné ohniště, jezero, skály a všude klid. Připadalo mi, že takhle nějak se asi cítili hoši od Bobří řeky. Ihned jsme vybalili věci a já rozdělal oheň. Naše boty, promočené chůzí v mokrém borůvčí a vysoké trávě vyžadovaly zvýšenou péči. Navíc předpověď hlásila na zítra silný déšť. Škoda jen, že voda byla ledová, jinak by nám tu nechybělo snad nic. Večer jsme strávili u ohně povídáním a plánováním zítřejší trasy. Bylo nám jasné, že celou zelenou část trailu nemáme šanci přebarvit na žluto. Rozhodli jsme se pro taktický ústup zpět do Molnbo. zde si ještě trochu zalovíme a vydáme se vlakem zpět na letiště. V pondělí ráno nám to totiž letí a přespíme tedy na letišti. Dohodnuto. Všechno máme suché a se soumrakem usínáme. Snad zítra nebude pršet. V noci nás bohužel vzbudil Ivoš. Protože do přístřešku několika místy teče a jedno místo měl jako na potvoru přímo nad hlavou. Provádíme tedy nutné přeskupení a znovu usínáme.



Další den ráno je nám jasné, že déšť jen tak nezeslábne. Balíme, nasazujeme pláštěnky a vyrážíme zpátky do civilizace. Míříme k nejbližší silnici a míříme do Molnbo. Cestou nám to nedá a lovíme ještě pár keší z trailu. V jednu chvíli déšť zesiluje natolik, že se rozhodujeme dát si pauzu pod přístřeškem pro auto u jednoho z domů. Nikdo asi není doma. Ale za chvilku z protějšího domu vylézá soused a jde zjišťovat naše úmysly. Když zjistí, že se opravdu chceme jen schovat před deštěm popřeje nám šťastnou cestu a jde zas domů. Když déšť zeslábne vyrážíme i my. Okolo poledne přestává pršet. To už jsme kousek od Molnbo. Využíváme příležitosti a lehce městečko "čistíme". Cestou někoho z nás napadlo odjet si na lov do Stockholmu. Stejně musíme kupovat dva lístky, tak proč na jeden nedojet do Stockholmu, udělat si malou procházku a pak pokračovat na letiště na druhý lístek. Všichni jsme souhlasili.


Stockholm



Vystoupili jsme na podzemní stanici Stockholm City a udělali lehkou výpravu do centra Stockholmu. Je zde docela dost keší na hezkých místech. Například od keše Strömsborg, která se nachází na malém ostrůvku v centru je krásně vidět radnice. Nebo virtuální keš Stortorget, kde se musíte vyfotit s dělovou koulí, která uvízla v rohu místního domu. Celkově je Stockholm pěkné město plné keší. Určitě stojí za to se tu aspoň na chvilku zastavit. Nám se čas zde pomalu krátil. Sedáme opět do vlaku a jedeme do Marsty a pak zpět autobusem na Arlandu. Teď už jen strávit noc na letišti a ráno letíme domů. Nakupujeme pár drobností pro rodiny. Jidlo a magnetky. Roman s Ivošem se nejspíš nechali unést hladkostí s níž jsme prošli letištní kontrolu v Praze a i přes varování ostatních členů výpravy dali do palubního zavazadla velké balení taveného sýra s krevetovou příchutí. Jestli pronesli, nebo ne vám neprozradím. A pak už jen letadlo a cesta domů.


Jako každý rok se nám výlet povedl. I přes nepřízeň počasí se nám ve Švédsku velmi líbilo. Některé informace se ukázaly nepravdivé, ale to nám nakonec nevadilo. Někoho může bavit nekonečné vysedání a nasedání z auta, ale tenhle trail je prostě něco úplně jiného. Tady se dostanete do duševní pohody a pokud máte s sebou správnou partu lidí, zažijete nevšední zážitek.


TENHLE TRAIL NENÍ PRO BÁBOVKY


A co bude dál? Už se objevil nápad dojet příští rok ten trail dokončit. Tak uvidíme.







441 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now