Malý roport o našem zářijovém výletu za keškama
Je to až podivné, ale Chorvatsko a Slovinsko jsem měl stále na geomapě světa nevybarvené. Většina kačerů se cestou k moři do zastaví alespoň na jednu keš. Jenže plány na rodinnou dovolenou nás zrovna do Chorvatska ještě nějakou dobu určitě nezavedou. A tak se mi při projíždění mapy s linkami Flixbusu zrodil v hlavě plán. Pojedeme pravidelnou linkou Praha – Záhřeb a na zpáteční cestu se vydáme o něco dříve a vystoupíme v Mariboru. Odlovíme Chorvatsko i Slovinsko v jeden den a co víc. Doma si ani nevšimnou, že jsme pryč. Autobus z Prahy odjíždí v jedenáct hodin večer a ráno je v Záhřebu. Přes den do Mariboru, odkud jede autobus do Prahy v půl dvanácté a v Praze je v osm hodin ráno. Akorát na to jít do práce. Díky slevové akci jsme ušetřili krásných 20% z ceny jízdného, takže náklady byly přijatelné. K mojí maličkosti se přidal Tomáš (Mr.Seaman) a Haďák (Hadi z Lyse).
A tak jsme v polovině září stanuli s Tomášem na nástupním ostrůvku autobusového nádraží Florenc. Haďák dorazil těsně před odjezdem, protože byl ještě na lovu pražských keší. Po minulém, sedmihodinovém výletu autobusem do Budapešti, jsme měli před desetihodinovou cestou velké obavy. Flixbusem jsme ještě nikdo dálkově nejel. Haďák prohlásil, že ještě musí na záchod a Tomáš se k němu přidal. Asi 15 vteřin po jejich odchodu k nástupišti přijel MAN s chorvatskou značkou a lidé začali nastupovat. A tak když chlapci dorazili, byli jsme druzí v řadě, ale od konce. To nakonec zapříčinilo, že jsme nenašli místa u sebe. Nutno podotknout, že sedadla v autobuse vypadala proti Regiojetu dost spartánsky a naše obavy z utrpení z cesty ještě zesílily. Jak jsme ale zjistili nakonec se sedačky ukázaly jako pohodlné a když se plný autobus v Brně vyprázdnil, rychle jsme každý zabrali volnou dvousedačku a usnuli spánkem zaslouženým. Jen Tomáš měl smůlu a v Grazu si k němu někdo přisedl. Ráno autobus zastavil na odpočívadle před rakousko-slovinskou hranicí a tak jsme ihned využili nabídnutou šanci na odlov keše na odpočívadle. Když všechno vyjde, budeme dnes mít keše ve třech státech. Paráda.
Hodinky ukazují skoro deset hodin a my vystupujeme na autobusovém nádraží v chorvatském Záhřebu. Nejsme kupodivu vůbec rozlámaní a všichni si cestu chválíme. Nechceme ztrácet čas a začínáme lovit podle přesně stanoveného plánu. Po třetí hodině odpoledne nám totiž jede autobus do slovinského Mariboru. Záhřeb je hlavním městem Chorvatska a žije v něm asi 800 tisíc obyvatel. V širším centru je keší dost, a na první pohled to vypadá, že zde úřaduje jen pár ownerů. Jedním z nejvýraznějších je ArizonaSmith, který dělá velmi zajímavé krabičky a navíc je velmi komunikativní. Rád vám poradí, když narazíte na nějakou záludnost. Město je také velmi přívětivé k cyklistům a toho jsme se chystali, jak se patří využít. Funguje zde totiž sdílení kol přes aplikaci v mobilu (NEXTBIKE) a tak jsme navštívili stojan nejblíže k nádraží a kola si zde zapůjčili. V té době už jsme měli odloveny čtyři krabičky. V plánu jsme měli okruh po vyluštěných keších a tradičkách, který jsme hodlali uzpůsobovat časovým možnostem. Díky cyklostezkám, které jsou tu opravdu pěkně řešené, nebyl přesun žádný problém. A tak jsme se mohli naplno věnovat lovu.
Jednou z keší, která nám ze Záhřebu zůstane v paměti, bude jistě keš GC5RTPP Love is in the air. Jak už samotný název napovídá, na zemi ji určitě nehledejte. Chvilku jsme ji sice hledali, ale odměna byla sladká. Ja osobně považuji za nejkrásnější keš, kterou jsme v Záhřebu našli letter box GC6XW30 Street Art: heArtbeat & Self vs. Self. Přes fakt, že někomu se keš nacházející v opuštěném obchodním domě nemusí úplně líbit, pro mě to byl vrchol Záhřebu. Pomalu, ale jistě jsme se propracovávali do středu města. Minuli jsme botanickou zahradu a zrychleně vyrazili na Cvjetni trg , kde jsme chtěli odlovit virtualku GC7BA31 PLUTO - Zagreb's most loyal dog a pár místních earth keší. Začal nás totiž pomalu, ale o to jistěji tlačit čas. Cestou k hlavnímu vlakovému nádraží, kde jsme nechali kola, jsme odlovili ještě druhou místní virtuálku a pak po svých zpět na autobusák. I přes několik DNF jsme si čas strávený na kolech v Záhřebu parádně užili. Až pojedeme zase příště někam na výlet, určitě sehraje faktor možnosti zapůjčení kol svou roli. Ale to už odbíjí třetí hodina a nasedáme do autobusu do Mariboru.
Cesta ze Záhřebu do Mariboru, terá je dlouhá přibližně 120km trvá přibližně hodinu a čtyřicet minut. A tak díky hodinovému zdržení na hranicích vystupujeme před šestou hodinou v Mariboru. Je to druhé největší město Slovinska s přibližně 100 000 obyvateli. Keší tu moc není a tak vyrážíme do terénu. I tady máme v plánu udělat kolečko a vrátit se na autobusové nádraží před jedenáctou v noci. 23:15 totiž odjíždí náš spoj domů.
S první keší GC3K462 Vinag Maribor se trochu trápíme, ale nakonec nám kupodivu pomáhá český log od našeho kamaráda VLaba, který tudy, jak zjišťujeme, během prázdnin projížděl. Slovinskou keš tedy máme taky a tak naše kroky míří do místní prodejny potravin pro jídlo pití a suvenýry. Vydatně posíleni pokračujeme dál a lovíme většinu keší, které máme v plánu. Zkoušíme dokonce místní wherigo, ale bohužel je jen ve slovinštině. Haďák ho chce ale vyzkoušet a tak ztrácíme asi čtyřicet minut chozením sem a tam po centru. Když už jdeme jednou ulicí asi po šesté, vzdáváme to. Padá pomalu noc a musíme si pospíšit. Ještě nám pár keší z plánu chybí. Navštěvujeme mimo jiné i místní nemocnici, kde má svojí keš novorozenecký pavilon. Všehcny keše, které jsme v Mariboru našli, byly v udržovaném stavu. Rád bych tu ještě zmínil jednu keš, kterou byste neměli při návštěvě vynechat. Je to GC7HBG2 Ime mi je Maribor ... My name is Maribor. Jedná se o tradičku velikosti large. Její maskování je moc pěkné a na lovce čeká krásný ammo box. Má to ale jednu vadu. Na ammoboxu je zámek na číselný kód. A tak stojíme uprostřed noci nad bednou a máme sto chutí ji hodit do Dravy. Do keše se přes všechnu snahu nemůžeme dostat. Hint sice přeložíme, ale bohužel nerozumíme, co se po nás chce. To mi vysvětlil owner až přes komunikátor. Chvilku diskutujeme, jestli je to na změnu na mysterku nebo není. Nakonec mi nabízí sice možnost logovat FI log, ale to odmítáme a na protest dáváme DNF. I tak stojí keš za návštěvu.
Ve čtvrt na dvanáct nás vyzvedává poloprázdný autobus na nádraží v Mariboru. Zabíráme každý jednu dvojku a usínáme. Bohužel se autobus v Grazu hodně plní a ve Vídni už musím uvolnit i poslední volné místo v autobuse. Díky relativně velkému prostoru na nohy se nám daří celou cestu spát a probouzíme se před Prahou, kam dorážíme v přesně v osm hodin. Loučíme se a já jdu hned do práce. Čeká mě tam parádní ranní sprcha a čisté oblečení. Doma si skoro nevšimli, že jsme byli pryč. Výprava se nám moc povedla. Nejen že jsme si zabarvili další dvě země na mapě a dali v jeden den keše ve třech zemích, ale opět jsme získali důvěru v cestování autobusem. A tak příští rok zase někam určitě vyrazíme.
